Viry - na hranici živého

Viry mohou mít mnoho tvarů, složení je však většinou dost podobné.

Všechny viry v sobě mají genetickou informaci - ta obsahuje kompletní návod, jak sestavit nový virus (je to takový centrální počítač vesmírné lodi). 

Aby byla genetická informace chráněna, je virus uzavřen vždy v proteinovém obalu (tzv. kapsida), ten se dá přirovnat k plášti lodi. Stejně jako vesmírná loď i virus potřebuje “vidět” kolem sebe. K tomu slouží receptory (taková čidla) pomocí kterých se virus chytá na buňky organismu, do kterého chce proniknout. Některé viry (ne všechny) mohou mít také membránový obal, který si berou z hostitelské buňky, ve které vznikly.

Viry pomocí receptorů nasedají na konkrétní typy buněk - receptory přesně rozeznávají, do jaké buňky se chce virus dostat - proto nenapadá jen tak jakýkoliv orgán, ale třeba jen plíce nebo buňky imunitního systému.

Jakmile virus pronikne do buňky, uvolní svou genetickou informaci. Ta obsahuje návod na sestavení nových virů - buňka nerozezná, že se nejedná o její vlastní návod, proto začne automaticky vyrábět nové viry.

Jakmile je virů v buňce hodně začnou se buď pomalu uvolňovat z buňky do okolí. Buňka pak slábne, protože nemá dost sil na produkci vlastních struktur. V horším případě se může stát, že buňka tvoří viry dokud nepraskne - tím buňka umře a naše tkáň se poškozuje a do okolí se najednou uvolní velké množství nových virů.

Některé viry dokonce schovají svou genetickou informaci přímo do genetické informace našich buněk v jádře. V tomto stavu může přebývat i roky - například virus HIV způsobující onemocnění AIDS. Z DNA našich buněk virus zatím neumíme odstranit.

Viry v mnoha směrech vykazují projevy života. Nicméně mají jednu zásadní vadu - nejsou schopny se samostatně rozmnožovat. Pouze předají svou genetickou informaci jiné buňce a ta podle ní staví nové viry. Virus je navíc nebuněčný - tedy není tvořen buňkou. Nemá v sobě organely jako běžná buňka. Je to jen obal s DNA a pár proteiny na povrchu. Virus tedy nelze zcela považovat za živý. Často však říkáme, že se jedná o strukturu na pomezí živého a neživého světa.

Antibiotika jsou látky, které ničí bakterie nebo zastavují jejich růst. Na viry nemají žádný efekt. Viry vstupují přímo do našich buněk a jsou často tímto způsobem chráněny. Abychom zničili virus, museli bychom zničit i buňku, ve které se nachází. Proto když máme rýmu nebo chřipku, tak pouze léčíme tzv. symptomy neboli příznaky - tedy snižujeme vysokou teplotu, tlumíme bolesti svalů apod. a čekáme až si imunitní systém poradí sám. Hlídáme, aby nám vysoká teplota samotná neublížila.

Antibiotika by na virus, tedy ani na rýmu, nefungovala. S virem tyto látky vůbec nereagují. Proto se antibiotika předepisují pouze na bakteriální onemocnění.

Opravdu neexistují žádné léky přímo proti virům?

Kdo je ten zabiják bakterií? 

Jmenuje se bakteriofág (nebo zkráceně fág). Je to virus, který svým tvarem připomíná maličkou vesmírnou loď na nožičkách. Ačkoliv je to největší a nejsmrtelnější lovec na naší planetě, ty se ho bát nemusíš. Neloví totiž lidi, zvířata ani rostliny. Loví výhradně a pouze bakterie!

Proč nám fágy neublíží? (Pravidlo zámku a klíče): 

Každý virus se potřebuje dostat dovnitř nějaké buňky. K tomu používá speciální "klíč" na svém povrchu. Klíč bakteriofága perfektně pasuje pouze do "zámku" na povrchu bakterie. Tvé lidské buňky mají ale úplně jiné zámky. Fág se do tvé buňky jednoduše nedokáže vloupat, a proto propluje tvým tělem, aniž by ti jakkoliv uškodil.

Kobercový nálet vs. Odstřelovač: 

Když jsi nemocný a spolkneš antibiotika, fungují v tvém těle jako kobercový nálet (plošné bombardování). Zničí zlé bakterie, které ti způsobují nemoc, ale bohužel zničí i spoustu "hodných" bakterií ve tvých střevech, které potřebuješ pro dobré trávení a imunitu. Bakteriofág naopak funguje jako naváděná střela nebo elitní odstřelovač. Útočí jen na jeden jediný konkrétní druh zlé bakterie. Všech ostatních "hodných" bakterií ve tvém těle si vůbec nevšímá.

Když bakteriofág přistane na nepřátelské bakterii, chová se jako dokonalý biologický hacker. Vstříkne dovnitř bakterie svůj "zdrojový kód" (genetickou informaci). Bakterie v tu chvíli přestane fungovat normálně. Její vnitřní továrna se přeprogramuje a začne podle nového návodu vyrábět tisíce nových malých fágů. Když už je bakterie novými viry úplně plná, praskne a zemře. Noví fágové se rozletí do okolí a začnou lovit další bakterie stejného druhu. Jakmile v těle už žádné zlé bakterie nezbydou, fágové ztratí potravu a tvé tělo se jich přirozeně a bezpečně zbaví.