Vznik života a mikroorganismy
Neviditelná říše bakterií
Učebnice se stále tvoří
Vidíte vše, co je nyní zveřejněné. Nové lekce budou přibývat postupně.
Lekce v tématu
01
Badatelská otázka
Proč bychom neměli v pondělí pít páteční vodu v láhvi?
Badatelská otázka
Proč bychom neměli v pondělí pít páteční vodu v láhvi?
Zadání
Promysli a zapiš si své úvahy
Napiš nápady, co by se mohlo dít s vodou, kterou jsme nechali přes víkend stát? Co konkrétně se v ní odehraje?
Zhlédni video simulující exponenciální růst bakterií:
Výpočet
Bakterie si nemusí složitě hledat partnera, aby měly potomky. Stačí jim se jen pořádně najíst a rozdělit se na dvě. To je mnohem rychlejší. Taková bakterie E.coli v našem těle
se zvládne rozdělit na dvě každých 20 minut.
V ústech máme také hromadu bakterií, které se při pití dostanou i do láhve
Vypočítej, kolik bakterií by se v láhvi nacházelo v pátek v 16 hodin, když by se do láhve v 8 ráno dostaly pouhé 2 bakterie, jejichž počet se zdvojnásobí každou půlhodinu.
Základní vysvětlení
Sliz v zapomenuté lahvi není nic jiného než biofilm - pevnost z cukrů a bílkovin, kterou si bakterie vytvoří, aby se chránily před vyschnutím a udržely se na povrchu. Stačí jedna bakterie ze slin, aby se ve vlhkém prostředí začala množit. Z jedné jsou za příznivých podmínek dvě, ze dvou čtyři (exponenciální růst). Proto obyčejné vypláchnutí vodou nestačí. Biofilm drží pevně.
Pokud by ráno do láhve pronikly z našich úst pouhé 2 bakterie, které by měly optimální podmínky, pak by během osmi hodin bylo v láhvi přes 65 000 bakterií. Za víkend by dokonce převážily hmotnost naši planety. Naštěstí ani bakterie nejsou nesmrtelné a umírají. Díky tomu se nemusíme bát, že by obsah láhve školáků zahubil celou planetu. Nicméně po celém víkendu kultivace bakterií je lepší láhev důkladně umýt a vodu v ní rozhodně nepít.
Rozšířený výklad
Bakterie mají také své přirozené nepřítele. Říká se jim bakteriofágy. Jsou to viry, které se v bakteriích množí a jakmile ji zaplní, tak bakterie umře a vypustí tyto viry do okolí. Především díky bakteriofágům neplaveme v hromadě slizkých bakterií. Jsou to viry, které se na bakterie specializují a redukují jejich počty. Pro člověka však nepředstavují žádné nebezpečí.
02
Badatelská otázka
Kdo objevil mikrosvět?
Badatelská otázka
Kdo objevil mikrosvět?
Zadání
Promysli a zapiš si své úvahy
Lidské oči jsou úžasný orgán, ale na to, aby pozoroval mikroorganismy nestačí. Proto tyto malé breberky naši pozornosti unikali celá tisíciletí. Dnes se seznámíme s průkopníky mikrobiologie, jejichž objevy a opatření zachránili miliony životů.
Ignác Filip Semmelweis
- Lékař, který svým kolegům nařídil mýt si pravidelně ruce - proč to udělal?
- video v angličtině
Louis Pasteur
- Odhalil, že nemoci způsobují mikroorganismy a přišel na způsob, jak zabránit zkažení potravin - jak se mu to povedlo?
Antoni van Leeuwenhoek
- Vědeckému výzkumu se věnoval jako pouhý amatér, sestavil však přístroj na, který nám umožnil nahlédnout do mikrosvěta. Jak se tento přístroj nazývá?
- video v angličtině
Základní vysvětlení
Ignác Filip Semmelweis nařídil svým kolegům mýt si pravidelně ruce, protože si všiml spojitosti mezi prací na pitevně a úmrtím rodících matek. Lékaři přecházeli od pitev rovnou k porodům a na rukou přenášeli neviditelnou nákazu (tehdy označovanou jako "mrtvolný jed"). Pečlivým mytím rukou tyto neviditelné původce nemocí zničil a zachránil tím životy mnoha žen, které by jinak zemřely na tzv. horečku omladnic.
Louis Pasteur zabránil zkažení potravin pomocí procesu, který dnes na jeho počest nazýváme pasterizace. Zjistil, že když se potravina (například mléko nebo víno) na krátkou dobu zahřeje na vyšší teplotu a následně zchladí, zničí se tím většina bakterií, které by jinak způsobily její zkažení nebo zkysnutí, a to bez výrazné změny chuti.
Přístroj, který sestavil Antoni van Leeuwenhoek a který nám umožnil nahlédnout do mikrosvěta, se nazývá mikroskop. I když se vědeckému výzkumu věnoval jako amatér, dokázal vybrousit natolik dokonalé skleněné čočky, že jeho přístroj zvětšoval drobný svět mnohem lépe než tehdejší konkurenční vynálezy.
Rozšířený výklad
I. F. Semmelweis a práce s daty: Semmelweis zavedl mytí rukou roztokem chlorového vápna v roce 1847. Fascinující na tom je, že to udělal na základě empirických dat ještě předtím, než byla vědecky potvrzena tzv. zárodečná teorie nemocí (tedy fakt, že nemoci způsobují bakterie). Porovnáním dat ze dvou klinik zjistil korelaci: tam, kde působily pouze porodní báby (které nepitvaly), byla úmrtnost na streptokokové infekce výrazně nižší než na klinice s lékaři a mediky.
L. Pasteur a vyvrácení samoplození: Pasteur experimentálně vyvrátil tehdy populární teorii spontánního plození (představu, že život běžně vzniká z neživé hmoty, např. hnilobou). Pomocí baněk s tzv. labutí šíjí dokázal, že mikroorganismy se do živných roztoků dostávají ze vzduchu. Je důležité rozlišovat: pasterizace potraviny nesterilizuje (nezničí všechny spory odolných bakterií), ale pouze sníží mikrobiální zátěž na úroveň, která prodlouží trvanlivost a zamezí šíření patogenů.
A. van Leeuwenhoek a objev "animalcules": Ačkoliv Leeuwenhoekovy mikroskopy byly jednoduché (měly pouze jednu čočku, nikoliv složitou soustavu objektivu a okuláru jako dnešní přístroje), dosahovaly díky preciznímu brusu zvětšení až 275x. Stal se tak vůbec prvním člověkem v historii, který popsal jednobuněčné organismy (nálevníky), bakterie (pozoroval je v zubním plaku), spermie, svalová vlákna či červené krvinky. Své objevy tehdy nazýval animalcula (malá zvířátka).
03
Badatelská otázka
Jak vypadají bakterie?
Badatelská otázka
Jak vypadají bakterie?
Zadání
Promysli a zapiš si své úvahy
Bakterie patří mezi tzv. prokaryotické organismy. Ty jsou evolučně starší, ale také jednodušší než naše buňky. Prohlédni si obrázek níže a zkus zjistit k čemu slouží jednotlivé organely. U některých je možné jejich funkci odvodit už jen podle jejich vzhledu nebo umístění.

Základní vysvětlení
Představte si, že bakterie je jako jedna obrovská, dokonale organizovaná továrna, která pluje v prostoru. Nepotřebuje žádné zdi mezi jednotlivými odděleními. Všechno se odehrává v jedné velké hale. Pojďme se podívat na její hlavní vybavení:
Nukleoid (Bakteriální chromozom - ta fialová zamotaná vlákna uprostřed): To je hlavní ředitel a hlavní kuchařka v jednom. Je to dlouhé vlákno DNA, které volně plave uprostřed buňky (bakterie nemají bezpečný trezor v podobě jádra). Je zde zapsáno úplně všechno o tom, jak má bakterie vypadat a fungovat.
Plazmidy (malé fialové kroužky): Tohle jsou takové malé "taháky", které si bakterie mohou dokonce půjčovat mezi sebou! Zapisují si na ně extra superschopnosti. Například návod, jak odolat lékům (antibiotikům) nebo jak vyrobit nějaký jed.
Ribozomy (malé růžové tečky): Pilní dělníci nebo spíše miniaturní 3D tiskárny. Čtou plány z DNA a vyrábějí podle nich všechny potřebné součástky (bílkoviny), aby továrna mohla běžet.
Cytoplazma (světle modrá tekutina uvnitř): Bazén plný speciálního želé, ve kterém to všechno plave. Probíhá tu většina důležitých chemických reakcí.
Cytoplazmatická membrána (tenká vnitřní žlutá vrstva): Vrátný u dveří. Je to velmi tenká blanka, která propouští živiny dovnitř a odpadky ven. Rozhoduje o tom, co smí do buňky vstoupit.
Buněčná stěna (oranžová vrstva): Pevné hradby továrny. Dávají bakterii její tvar (aby byla například kulatá nebo jako tyčinka) a chrání ji, aby nepraskla, když nasaje příliš mnoho vody.
Pouzdro / Kapsula (světle modrý vnější obal): Slizký maskovací plášť. Pomáhá bakterii, aby nevyschla, a funguje jako skvělé maskování. Když se dostane do našeho těla, bílé krvinky po tomto slizkém obalu sklouznou a nedokážou bakterii tak snadno zneškodnit.
Bičík (dlouhé modré provázky vpravo): Lodní šroub. Bakterie ho dokáže neuvěřitelně rychle roztočit a díky tomu plave v kapalině vpřed.
Fimbrie a Pili (krátké žluté chloupky po obvodu): Suchý zip nebo kotvičky. Pomáhají bakterii pevně se přichytit na nějaký povrch (například na sliznici v našem krku, když máme angínu), aby ji neodplavil proud tekutin.
Rozšířený výklad
Zde se podíváme na stejné struktury, ale jazykem moderní buněčné biologie. Je důležité si uvědomit, že bakterie patří mezi prokaryota (předjaderné organismy). Jejich evoluční strategií není složitost, ale neuvěřitelná rychlost množení a schopnost přizpůsobit se.
- Nukleoid (Bakteriální chromozom): Nejedná se o jádro. Je to jedna velká kružnicová molekula dvouvláknové DNA (dsDNA), která není ohraničena žádnou jadernou membránou. Je přímo v kontaktu s cytoplazmou, což umožňuje extrémně rychlý přepis genů do proteinů – bakterie může reagovat na změnu prostředí v řádu minut.
- Plazmidy: Jde o doplňkovou, extrachromozomální DNA. Obsahují geny, které nejsou životně nezbytné, ale přinášejí selekční výhodu. Z pohledu evoluce a medicíny je klíčové, že bakterie si plazmidy umí předávat prostřednictvím procesu zvaného konjugace (tzv. horizontální přenos genů). Právě takto se v nemocnicích extrémně rychle šíří antibiotická rezistence.
- Ribozomy (70S): Bakteriální ribozomy jsou strukturně odlišné a menší než ribozomy v našich (eukaryotických) buňkách (které jsou 80S). Tato odlišnost je z medicínského hlediska obrovsky důležitá: mnoho antibiotik cílí přesně na tyto bakteriální ribozomy. Antibiotikum tak zablokuje tvorbu bílkovin u bakterie, ale našich lidských ribozomů si nevšímá.
- Cytoplazmatická membrána: Je tvořena fosfolipidovou dvouvrstvou, podobně jako u nás, ale u bakterií v ní chybí cholesterol. Protože bakterie nemají mitochondrie, probíhá právě na této membráně buněčné dýchání a tvorba energie (ATP).
- Buněčná stěna (Peptidoglykan/Murein): Zásadní struktura tvořená složitou sítí cukrů a aminokyselin. Podle toho, jak moc je tato stěna tlustá, dělíme bakterie na Gram-pozitivní (mají velmi tlustou stěnu) a Gram-negativní (stěna je tenká, ale mají nad ní ještě jednu vnější membránu). Na narušení stavby buněčné stěny funguje například slavný penicilin.
- Pouzdro (Glykokalyx): Bývá tvořeno polysacharidy. Jde o klíčový faktor virulence (schopnosti vyvolat onemocnění). Zapouzdřené bakterie (např. Pneumokok) dokážou účinně odolávat fagocytóze (pohlcení) makrofágy našeho imunitního systému.
- Bičík (Flagellum): Není to obdoba bičíku u lidské spermie. Bakteriální bičík je tvořen proteinem flagelinem a nerotuje vlněním, ale funguje doslova jako mikromotor. Je zakotven v membráně a rotuje kolem své osy, přičemž je poháněn tokem protonů (vodíkových kationtů) přes membránu.
- Fimbrie a Pili: Jsou to proteinová vlákna. Fimbrie slouží primárně k adhezi (přilnutí na epitelové buňky hostitele). Speciální podskupinou jsou tzv. sex-pili, které tvoří jakýsi "most" mezi dvěma bakteriemi a slouží právě k již zmíněnému přenosu plazmidů (DNA).
04
Badatelská otázka
Jak se bránit nemocem?
Badatelská otázka
Jak se bránit nemocem?
Zadání
Promysli a zapiš si své úvahy
Jsi lékař/ka na pohotovosti. Přečti si kartu pacienta. Podle lékařského manuálu níže se pokus diagnostikovat (určit) onemocnění pacienta:

Lékařský manuál
Klinický manuál pro diagnostiku
Databáze vybraných infekčních onemocnění a jejich příznaků
Bakteriální angína
Původce
Bakterie Streptococcus pyogenes.
Způsob přenosu
Kapénková infekce ve vzduchu (kašel, kýchání) nebo přímý kontakt se slinami nakaženého.
Klíčové příznaky
- Prudká bolest v krku zhoršující se při polykání.
- Zarudlé krční mandle pokryté bílými tečkami (čepy).
- Vysoká horečka.
- Zvětšené lymfatické uzliny na krku.
Doporučená léčba
Podávání antibiotik (často penicilinové řady) po dobu stanovenou lékařem. Zásadní je léky nevynechávat.
Chřipka
Původce
Virus chřipky (Influenza virus).
Způsob přenosu
Kapénková infekce ve vzduchu (kašel, kýchání).
Klíčové příznaky
- Náhlý a prudký nástup vysoké horečky.
- Zimnice a třesavka.
- Silné bolesti svalů celého těla a kloubů.
- Suchý a dráždivý kašel.
Doporučená léčba
Klid na lůžku, dostatek tekutin a léky na snížení horečky. U těžkých případů lze podat speciální antivirotika. Pozor: Protože původcem je virus, antibiotika zde absolutně nefungují a jejich předepsání by bylo hrubou lékařskou chybou!
Lymeská borelióza
Původce
Bakterie Borrelia burgdorferi (patří mezi spirochéty).
Způsob přenosu
Přenos do krevního oběhu člověka probíhá prostřednictvím přisátí infikovaného klíštěte.
Klíčové příznaky
- Typická rozsáhlá červená skvrna s bledým středem v místě kousnutí (odborně erythema migrans).
- Výrazná únava a vyčerpání.
- Bolesti kloubů a svalů.
- Zvýšená tělesná teplota.
Doporučená léčba
Nutné nasazení antibiotik. Léčba musí být zahájena včas, aby se zabránilo rozšíření bakterií do nervové soustavy a kloubů.
Salmonelóza
Původce
Bakterie Salmonella enterica.
Způsob přenosu
Konzumace nakažené potravy (nejčastěji syrové nebo špatně tepelně upravené kuřecí maso a vejce).
Klíčové příznaky
- Prudké křeče v břiše.
- Intenzivní průjem a zvracení.
- Nástup příznaků obvykle do dvou dnů po konzumaci závadného jídla.
Doporučená léčba
Především hydratace (doplňování tekutin a minerálů). Antibiotika se podávají pouze u velmi vážných případů, u běžného průběhu nejsou potřeba a mohou prodloužit dobu vylučování bakterie.
Tetanus
Původce
Bakterie Clostridium tetani.
Způsob přenosu
Vniknutí bakteriálních spór ze znečištěné půdy do hluboké rány (například při šlápnutí na rezavý hřebík nebo zranění při práci na zahradě).
Klíčové příznaky
- Bolestivé svalové křeče začínající obvykle u žvýkacích svalů.
- Celková ztuhlost těla.
- Potíže s dýcháním.
Doporučená léčba
Okamžité podání protilátek (antitoxinu) a antibiotik. Zásadní je prevence formou pravidelného očkování.
Tuberkulóza (TBC)
Původce
Bakterie Mycobacterium tuberculosis (tzv. Kochův bacil).
Způsob přenosu
Kapénková infekce od nakaženého člověka přímo do dýchacích cest.
Klíčové příznaky
- Dlouhotrvající silný kašel trvající déle než tři týdny.
- Vykašlávání hlenu často s příměsí krve.
- Noční pocení a nevysvětlitelné hubnutí.
- Bolest na hrudi.
Doporučená léčba
Velmi dlouhodobá léčba trvající několik měsíců pomocí speciální kombinace silných antibiotik (antituberkulotik).
Základní vysvětlení
1. Lékařská diagnostika
Odhalení pachatele: Chlapec má na noze obrovskou červenou skvrnu s bledým středem. To je jako by tam pachatel nechal svůj podpis! Když se podíváme do příručky, tento znak, spolu s velkou únavou a bolestí kloubů, jasně ukazuje na Lymeskou boreliózu.
Místo činu: Jak se nakazil? Před třemi týdny byl na táboře v lese, kde se mu pravděpodobně přisálo infikované klíště.
Zásahovka (Antibiotika): Na otázku, zda nasadit antibiotika, musíme zakroužkovat ANO.
Důvod: Boreliózu způsobuje bakterie. Antibiotika fungují jako speciální policejní jednotka, která tyto bakterie zničí. Musíme je nasadit hned, aby se bakterie nestihly schovat a nenadělaly v těle (třeba právě v kloubech) ještě větší paseku.
2. Antibiotická rezistence
Představte si antibiotika jako armádu, která bojuje proti bakteriální invazi v krku.Rizika pro pacienta: Po 6 dnech boje je 95 % bakterií zničeno a pacient se cítí lépe, proto se rozhodne léky vysadit. Jenže těch zbylých 5 %, co přežilo, jsou ti nejodolnější a nejdrsnější bakteriální bojovníci. Když armáda (antibiotika) odtáhne předčasně, tito "elitní" přeživší se znovu rychle namnoží. Nemoc se pacientovi vrátí a udeří mnohem větší silou. Rizika pro společnost a medicínu: Tím, že pacient nedobral léky, vytrénoval z obyčejné bakterie "superbakterii", která už umí našim zbraním odolat. Pokud tohoto vylepšeného mutanta prskne na někoho dalšího v tramvaji, předá mu nemoc, na kterou už běžná antibiotika nebudou fungovat.
Rozšířený výklad
1. Lékařská diagnostika
Diagnóza: Typická červená skvrna s výbledem se odborně nazývá erythema migrans a je tzv. patognomickým znakem. To znamená, že je pro toto onemocnění natolik specifická, že sama o sobě stačí k určení diagnózy časného stadia lymeské boreliózy.
Etiologie a léčba: Původcem je bakterie Borrelia burgdorferi (patřící mezi spirochéty), která byla do krevního oběhu chlapce zanesena vektorem (klíštětem) během pobytu v lese. Nasazení antibiotik je nezbytné. Cílem časné antibiotické léčby je eradikace (úplné vyhlazení) patogenu dříve, než dojde k tzv. diseminaci. Pokud by se bakterie krví rozsela do dalších tkání, mohla by vyvolat chronické záněty kloubů (proto už pacienta bolí) nebo závažné poškození nervové soustavy (neuroborelióza).
2. Antibiotická rezistence
Situace popsaná v pracovním listu je ukázkovým příkladem selekčního tlaku a přírodního výběru v praxi.
Rizika pro pacienta (Relaps): Antibiotika zabíjejí nejprve ty nejcitlivější bakterie. Pokud pacient léčbu po 6 dnech svévolně ukončí, koncentrace léčivé látky v krvi klesne. Přežijí pouze ty bakterie, které mají přirozeně vyšší míru tolerance (např. díky specifickým plazmidům). Výsledkem je relaps infekce, kterou je nyní mnohem obtížnější vyléčit, protože zbylá populace bakterií je vůči původnímu léku odolnější.
Rizika pro společnost (Multirezistence): Nesprávné užívání antibiotik je z globálního hlediska časovanou bombou. Přeživší rezistentní bakterie se mohou šířit v populaci. Navíc, díky schopnosti bakterií předávat si genetickou informaci (plazmidy) horizontálně, mohou rezistenci předat i zcela jiným druhům bakterií. Společnosti hrozí návrat do "předantibiotické éry", kdy banální infekce nebo běžné chirurgické zákroky budou představovat smrtelné riziko.
05
Badatelská otázka
Jak fungují antibiotika a mohou být bakterie prospěšné?
Badatelská otázka
Jak fungují antibiotika a mohou být bakterie prospěšné?
Zadání
Promysli a zapiš si své úvahy
Zbraně proti neviditelnému nepříteli
Představ si, že jsi vědecký reportér. Zhlédni přiložené video o antibiotikách a pokus se ve svých poznámkách odpovědět na následující otázky:
Kdo a díky jaké obrovské náhodě (a jakému organismu) objevil první antibiotikum?
Jakými různými způsoby dokážou antibiotika bakteriím uškodit? (Zkus najít alespoň tři příklady, co přesně jim v těle zablokují nebo zničí.)
Proč vědci varují před nadužíváním těchto léků a co jsou to tzv. superbakterie? Jaké to nese riziko?
Bakterie v našich službách
Bakterie nejsou jen padouši, naopak! Naše tělo by bez nich vůbec nemohlo fungovat. Vyhledej na spolehlivých internetových stránkách informace o těchto třech konkrétních bakteriích a zjisti, kde přesně v našem těle žijí a jakou užitečnou práci tam pro nás odvádějí:
- Escherichia coli (E. coli)
- Lactobacillus
- Bifidobacterium
Základní vysvětlení
1. Objev a fungování antibiotik:
Největší objev díky nepořádku na stole
Když si představíte slavného vědce, asi vidíte dokonale čistou laboratoř. Alexander Fleming ale před odjezdem na dovolenou zapomněl uklidit své vzorky. Když se vrátil, zjistil, že mu tam vyrostla plíseň (podobná té, která dělá nivu nivou). Místo aby misku rovnou vyhodil, všiml si něčeho úžasného: v okolí této plísně se bakterie vůbec nemnožily. Plíseň do svého okolí vypouštěla látku, která je likvidovala. Tak byl objeven penicilin, lék, který zachránil miliony životů.
Jak fungují zbraně proti bakteriím a proč z nich mají bakterie posilovnu?
Antibiotika mají různé taktiky boje. Některá fungují jako demoliční četa. Nenechají bakterii dostavět ochrannou zeď, ta pak praskne a zahyne. Jiná na to jdou chytřeji: porouchají bakterii její vnitřní "kopírku" nebo továrnu na součástky. Bakterie se tak nemůže množit.
Jenže antibiotika fungují jako kobercový nálet. Zničí zlé i hodné bakterie. Když navíc tyto léky používáme zbytečně často (třeba na rýmu, na kterou nefungují, protože ji způsobují viry), bakterie se s nimi naučí bojovat. Představte si, že jim vlastně stavíme posilovnu. Ty slabé bakterie zemřou, ale ty nejsilnější přežijí, zmutují a stanou se z nich superbakterie. Na ty už naše dnešní léky neplatí.
Shrnutí:
Objev: První antibiotikum (penicilin) objevil Alexander Fleming. Zjistil, že plíseň (houba), která mu náhodou vyrostla v zapomenuté misce, dokáže zabíjet bakterie.
Jak fungují: Antibiotika mohou například zabránit bakterii postavit si buněčnou stěnu (bakterie pak praskne), narušit jí proces dělení (kopírování informací) nebo jí úplně zastavit růst blokováním tvorby bílkovin. Zničí ale i naše prospěšné bakterie.
Rezistence a superbakterie: Zbytečně časté užívání antibiotik (u lidí i zvířat) způsobuje, že si na ně bakterie zvyknou (zmutují). Těmto odolným bakteriím říkáme superbakterie (např. MRSA). Běžné léky už na ně nefungují, což je pro lidstvo obrovská hrozba.
Bakterie v našich službách:
Naši neviditelní osobní strážci
Díky hledání na internetu už víte, že vaše tělo je plné hodných bakterií – říkáme jim mikrobiom. Například bakterie E. coli funguje ve vašem tlustém střevě jako malá chemička, která pro vás vyrábí vitamín K, abyste nevykrváceli, když se říznete. Lactobacillus je zase jako ochranka u dveří: vyrábí kyselinu, která vadí zlým bakteriím, takže se u vás nemohou zabydlet. A Bifidobacterium funguje jako trenér vaší imunity a pomáhá vám trávit složité cukry, se kterými by si vaše tělo samo neporadilo.
E. coli: Žije v našem tlustém střevě. Pomáhá nám zpracovávat potravu a vyrábí pro nás důležité látky, například vitamín K (nezbytný pro srážení krve). Pozor, některé její zmutované kmeny ale mohou způsobit průjmy.
Lactobacillus: Žije ve střevech a u žen také v pochvě. Vyrábí kyselinu mléčnou, čímž vytváří kyselé prostředí, které doslova odrazuje nebezpečné (patogenní) bakterie od toho, aby se tam usadily. Používají se také při výrobě mléčných výrobků jako jsou jogurty.
Bifidobacterium: Sídlí v našem trávicím traktu (hlavně u kojenců a dětí). Pomáhá trávit složité cukry z potravy, trénuje náš imunitní systém a brání přemnožení škodlivých bakterií.
Rozšířený výklad
Mechanismy účinku a evoluce rezistence
V klinické praxi rozdělujeme antibiotika na baktericidní (např. penicilin), která patogenní buňky přímo usmrcují tím, že zablokují syntézu buněčné stěny. Bakterie pak nedokáže odolat osmotickému tlaku a praská (lyzuje). Naproti tomu bakteriostatická antibiotika (např. tetracykliny) "pouze" zastavují růst bakterií – zablokují jejich ribozomy, takže bakterie nemůže tvořit bílkoviny (proteosyntéza), případně naruší replikaci její DNA. Tělo pak bakterie zničí pomocí vlastní imunity.
Vznik antibiotické rezistence je ukázkovou demonstrací evolučního selekčního tlaku. Pokud bakterie neustále vystavujeme antibiotikům, přežijí jen ty, u kterých proběhla náhodná mutace poskytující ochranu (například si vyvinou enzym, který antibiotikum rozštěpí, nebo molekulární "pumpy", kterými lék z buňky vyhodí ven). Tyto geny pro odolnost si navíc bakterie umí mezi sebou předávat pomocí plazmidů (horizontální přenos genů). Takto vznikají multirezistentní superbakterie (např. MRSA).
Symbiotický mikrobiom (orgán, který není vidět)
Střevní mikroflóra (mikrobiom) funguje z fyziologického hlediska jako plnohodnotný orgán.
- Escherichia coli: Ačkoliv některé její kmeny (např. enterohaemorhagické) mohou být patogenní, běžná E. coli je komenzál tlustého střeva. Je primárním producentem menachinonu (vitamín K2), který se vstřebává do krve a je klíčový pro koagulační kaskádu. Zároveň díky tzv. kompetitivní inhibici spotřebovává živiny a místo, čímž brání usídlení patogenů (např. Salmonely).
- Lactobacillus: Tyto bakterie mléčného kvašení metabolizují cukry na kyselinu mléčnou. Tím lokálně snižují pH v trávicím a urogenitálním traktu (zejména v pochvě), což funguje jako silný chemický štít proti kvasinkovým a bakteriálním infekcím.
- Bifidobacterium: Jde o jedny z prvních kolonizátorů střeva po narození (přenáší se mj. mateřským mlékem). Štěpí složité oligosacharidy, které lidské trávicí enzymy nezvládnou rozložit. Dále modulují imunitní odpověď střevní sliznice a produkují butyrát (kyselinu máselnou), která slouží jako hlavní zdroj energie pro buňky samotného tlustého střeva (kolonocyty).